O obci

Mouřínov leží na okraji Ždánického lesa, proto zde najdete mnoho krásných tras k turistickým procházkám, houbaření a vyjížďkám na kole.

                    Zvonice v Mouřínově

Hned za obcí směrem na Ždánice najdete dva rybníky a požární nádrž, která bývá v létě využívána ke koupání místní mládeží a dětmi. Dále po této cestě narazíte na další rybník, který je ve správě Státních lesů a je velice krásně zrenovován. Hustá dobře značená síť cyklostezek nabádá k návštěvám blízkého i vzdálenějšího okolí.

                    Rybníky u Mouřínova

V okolí Mouřínova můžete navštívit pozůstatky hájenky U Zlatého jelena, kde se koná každý rok 8. května lidové setkání.

Hájenka Zlatý jelen je jižně od obce vzdálená pěšky asi hodinu. Písemné záznamy svědčí o tom, že hájenka pochází asi z roku 1472. (Při opravě v roce 1933 byl nalezen nápis 1474, v této době bývaly zde pořádány velké a slavné hostiny po velkých honech. Okolní lesy tehdy patřily knížatům a hrabatům z rodu Kouniců). Slavnou hájenku v lesích jižně od Mouřínova dnes už nenajdeme, zůstaly zde jen obrysy základního zdiva. Na jejím místě vznikl pomník partyzánům z oddílu Olga a nedaleko také Jiřímu Jírovskému, který v těchto místech padl. Před budovou byla studna, která je do dnes zachovalá. Hájovna nebyla od roku 1949 obydlena a nyní je zcela zbořena. V blízkosti studny je vybudován altán.

Ždánický les je bohatý na nejrůznější památná místa. K nejznámějším patří zaniklá ves Konůvky a hrádek Kepkov mezi Mouřínovem a Rašovicemi. Váže se k ní ale hlavně událost z období druhé světové války. Na počátku roku 1945 vznikl v Nemochovicích partyzánský oddíl Olga pojmenovaný po jeho člence Olze Františákové. Skupinka patřila k odštěpkům partyzánské brigády Jana Žižky, která se probíjela po porážce Slovenského národního povstání na území Protektorátu Čechy a Morava. Velel jí kontroverzní Josef „Pepek" Houfek.

Šestičlenná partyzánská hlídka pod velením Rudolfa Venhudy z Nemochovic odpočívala 6. února právě v hájence Zlatý jelen. Partyzáni totiž byli ve spojení s hajným Stanislavem Dunajem. Vzhledem k tomu, že si členové Olgy po celém Bučovicku a Slavkovsku opatřovali zbraně a proviant, zalarmovali okupační bezpečnostní síly v celém okolí.

Osudného únorového dne právě v čase, kdy se partyzáni chystali k odchodu, ke Zlatému jelenu dospěli příslušníci jagdkommanda, tedy protipartyzánského oddílu německé bezpečnostní policie, z nedalekých Žarošic. Podle historika Vladimíra Černého to bylo pět Němců a devět protektorátních četníků pod velením Paula Dauterta.

Vypukla přestřelka, během níž utrpěl smrtelné zranění partyzán Jiří Jírovský, který pocházel z Valaškomeziříčska. Vážná zranění neminula také Ladislava Vernera a samotného Venhudu. Partyzánům se ale podařilo schovat na seníku hájovny a pak uprchnout do Brankovic. Těžká zranění hlavy přitom způsobili četnickému psovodovi Petru Jahodovi z četnické stanice ve Ždánicích. Ten se pak ale vyléčil v lazaretu SS v Kyjově. Hajného Dunaje Němci zatkli, podařilo se mu ale přežít válku.

Na památku boje a smrti Jiřího Jírovského vznikly v místě dva památníky. Do hájenky se po válce načas vrátil hajný Dunaj, brzy však byla opuštěna. „Podle zpráv z kronik a svědectví některých pamětníků vím, že opuštěnou budovu demolovaly zřejmě tehdejší Státní lesy někdy v šedesátých letech minulého století," vzpomíná šéf bučovické lesní správy Otakar Pavlík.

Budova, která poskytla útočiště partyzánům, tak padla k zemi. Údajně proto, že se v ní scházely „podezřelé živly". Co je ještě nepochopitelnější, při likvidaci vzala za své i studna. Demoliční četa ji zaházela sutí.

Lesníci se pokoušeli před pěti lety studnu obnovit. „Má být hluboká snad až třicet metrů. Dostali jsme se jen do hloubky patnácti metrů a tam jsme museli práce přerušit, protože tam chybělo zdění stěn a hrozilo, že se celá stavba sesune. Než obnova by prý bylo levnější a jednodušší vykopat novou studnu. Tak jsme starou studnu zajistili betonovou skruží s krytem, aby tam někdo nespadl," popsal lesní správce.

V okolí bývalé hájenky Zlatý jelen je také památný kříž, který měla postavit rodina jednoho z někdejších hajných. Lesníci tam zase vztyčili pomník lesnímu radovi Juliu Wiehlovi.

Od hájenky směrem na Rašovice jsou pozůstatky zaniklé středověké vesnice Konůvky kde byla písemně doložená tvrz roku 1365. Zanikla se vsí v 15 století. Opodál naleznete pozůstatky tvrze Kepkov. Jedná se o zbytky gotického hradu neznámých dějin. Již v roce 1481 uváděn jako pustý. Zachován je kuželovitý pahorek obklopený dvojitým příkopem a valem.

Významnou lokalitou se stal tzv. Druhý rybník, kde se vyskytuje vzácná žabka Kuňka ohnivá (Bombina bombina). Je více vodomilná než kuňka žlutobřichá a naprostou většinu roku tráví ve vodě, kde dochází k páření a kladení vajíček většinou v několika vlnách v závislosti na deštích (od dubna do srpna). Žije v jezírkách v lomech a pískovnách, tůních, avšak nejčastěji v rybnících, především v mělkých, zarostlých okrajích extenzivně obhospodařovaných či neobhospodařovaných rybníků. Z vajíček se zhruba po jednom až dvou týdnech líhnou larvy živící řasami a organickými zbytky. Přibližně po dvou měsících se proměňují v žabky, které se zdržují rovněž ve vodě a žijí podobným způsobem jako dospělí jedinci. Počátkem podzimu žáby vodu opouštějí a migrují k zimním úkrytům. Zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, v ruinách, ve sklepích atp. Rozmnožování předcházejí hlasové projevy. Byli popsáni kříženci s kuňkou žlutobřichou a to i z našeho území. Areály obou druhů kuněk se nepřekrývají, avšak v zóně dotyku areálů vzniká tzv. hybridní zóna, kde nalezneme prakticky výhradně křížence obou druhů. Jedná se o silně zazemněný rybník na 100% plochy zarostlý makrovegetací.

                   Druhý rybník

Chráněné území Šévy (Plán péče o Přírodní památku Šévy)

Rezervace zřízena výnosem MŠVU č. 153516/50 ze dne 24.10.1950 jako SPR a rozšířena vyhláškou PZ ONV Vyškov ze dne 8.11.1990, č. usn. XXI-120/13 formou CHPV. S platností zákona č. 114/92 Sb. obě formy převedeny do kategorie přírodní rezervace.

Území je označeno osmi tabulemi se státním znakem. Botanický inventarizační průzkum zpracoval Ivan Novotný v r. 1983, průzkum myrmekofauny provedl Pavel Bezděčka r. 1993.

Stepní stráň s V a JV expozicí, na hranici k.ú. Marefy a Mouřínov, cca 1 km jižně od obce Marefy, nad původním korytem Mouřínovského potoka. V dolní části je svah modelován několika menšími stabilizovanými sesuvy.

                    Chráněné území Šévy

Důvodem ochrany je výskyt xerotermních a subxerotermních rostlinných společenstev ponticko - panonského typu s množstvím ohrožených druhů.

Geologicky se jedná o miocenní pískovou terasu vodního toku překrytou spraší s vyvinutou černozemí. Přes zapojení travního porostu dochází občas po vydatnějších srážkách k malým sesuvům částí svahu o rozloze 1 - 2 m2.

Území se vyznačuje bohatstvím druhů ponticko - panonské květeny s výskytem cca 40 druhů silně ohrožených a ohrožených rostlin. Nalezneme zde např. několik druhů orchidejovitých, tři druhy omanů, dva druhy kavylů, koulenku vyšší, zárazu bílou, bělozářku větvitou, zvonek sibiřský, modřenec, koniklece a další. V literatuře je uváděn výskyt rudohlávku jehlancovitého, při botanickém průzkumu v r. 1983 však nebyl doložen. Z živočichů byl pozorován výskyt tří druhů čmeláků, prskavci rodu Brachinus, dva druhy ohrožených střevlíků, ještěrka obecná, slepýš křehký, rosnička zelená.

                    Chráněné území Šévy

V posledních letech byl proveden úspěšný zásah na regulaci a postupné odstranění akátu v SZ části území a každoročně je část rezervace pokosena. V létě r. 1992 na části území vznikl při likvidaci zbytků vyklučených akátů požár, který sice pravděpodobně mírně narušil společenstva hmyzu, z hlediska botanického se projevil spíše kladně.

Péče o území se musí zaměřit na kosení trávy a odstraňování stařiny a na redukci rozšiřujících se akátů. Stejně tak je nutno zamezit sukcesi náletem šípků a hlohů a v části přiléhající k potoku odstraňovat semenáče topolů, které tvoří břehový porost potoka.

Přírodní památka Hrubá louka (Plán péče o Přírodní památku Hrubá louka)

Katastrální území Mouřínov, výměra 1,10 ha.

Zřízená vyhláškou PZ ONV Vyškov ze dne 28.6.1990, č. usn. XIX- 107/13 jako CHPV a s platností zákona č. 114/92 Sb. převedena do kategorie přírodní památka.

Území je označeno čtyřmi tabulemi se státním znakem.

Jedná se o území asi 2 km jižně od Mouřínova. Je to suchá zalesněná stráň, uměle vytvořený remízek listnatých porostů, jehož druhová skladba je velmi bohatá.

Lokalita o výměře něco málo přes jeden hektar požívá ochrany od roku 1990. Rozkládá se zhruba dva kilometry jižně od obce. Cesta k ní vede podél Mouřínovského potoka, poblíž je zplanělý třešňový sad. Hrubou louku obklopují pole a Ždánický les.

Hrubá louka je vlastně zalesněná stráň ve strži, kterou označují čtyři tabule se státním znakem. Zabraňuje erozi půdy.

Přírodní památku tvoří vlastně řídký lesík tvořený hlavně borovicemi a břízami, ale také cennějšími listnatými dřevinami, jako je dub nebo habr. Na okrajích rostou i plané švestky, hrušně a jablka, což má velký význam hlavně pro ptactvo i další živočichy.

Nejcennější součástí lokality je společenstvo bylin takzvaného ponticko – pannonského typu. Jedná se hlavně o suchomilné členy z čeledi orchidejovitých.

Nejvýznamnější je střevíčník pantoflíček, dále tam roste kruštík širolistý, bradáček vejčitý, vstavač vojenský, vemeník zelenavý, pětiprstka žežulník, okrotice bílá a hlístník hnízdák.

Vyvinulo se tak cenné společenstvo, které ohrožují zejména agresivní náletové dřeviny, jako je třeba akát nebo jasan, případně trnka, hloh a různé keře, protože lesík musí zůstat prosvětlený, aby v něm mohly přežívat i květiny. Hrozbou je také intenzivní zemědělská výroba v bezprostředním sousedství, především používání pesticidů a hnojiv.

Přírodní park Ždánický les

Katastrální území: Bošovice, Bučovice, Heršpice, Hodějice, Kloboučky, Kobeřice, Křižanovice, Letošov, Lovčičky, Marefy, Milešovice, Mouchnice, Mouřínov, Nemotice, Nesovice, Nevojice, Nížkovice, Rašovice, Snovídky, Vícemilice.

Zřízen byl Nařízením č. 2/96 Okresního úřadu ve Vyškově dne 24.4.1996. Území je značeno na přístupových cestách tabulemi se státním znakem a stručnou informací o přírodních poměrech a historii parku. Ve výstavbě je naučná stezka, která navazuje na již realizovanou část v okrese Hodonín.

Ždánický les se nachází na rozhraní okresů Vyškov a Hodonín, ve kterých je vyhlášen za přírodní park. Menší část spadá do okresů Kroměříž a Břeclav. Je tvořen početným souborem převážně lesních ekosystémů, údolními nivami potoků a na okrajích masivu Ždánického lesa početnými fragmenty stepních a lesostepních lokalit, z nichž sedm požívá zvláštní ochrany. Jde o přírodní památky: Baračka, Hrubá louka, Jalový dvůr a Žlíbek a o přírodní rezervace Mušenice, Rašovický zlom - Chobot a Šévy. Přístupů do přírodního parku je velké množství - z každé obce, jejíž katastrální území do něho zasahuje, je na dohled majestátní komplex zdejších lesů.

Území je po stránce geologické součástí karpatských třetihorních oblastí. Jedná se z velké části o karpatské flyšové pásmo. Předtercierní útvary nevystupují v tomto území na povrch, jsou však známy z vrtů.

Vyvřeliny a metamorfované horniny (krystalinikum) byly zjištěny např. v hlubinných vrtech severní části popisovaného území. Vedle krystalinika byly potvrzeny v předterciérním podloží horniny prvohor. Český masiv tedy pokračuje pod mladšími sedimenty dále k jihu a zasahuje daleko pod sedimenty Karpat, kde se stýká s krystalinikem karpatského bloku.

Celé území je z hlediska fytogeografického řazeno do podokresu Ždánický les, který spadá do fytogeografického okresu Středomoravské Karpaty. V rámci karpatského mezofytika má Ždánický les specifické postavení - jde o jeho nejzápadnější část, navíc má tato jednotka charakter ostrova obklopeného panonským termofytikem.

Lesy mají z velké části původní charakter, lesním hospodařením byl jejich charakter jen málo narušen. Daleko negativněji působí na krajinu zemědělství. Po kolektivizaci byly pozemky sceleny ve velké lány bez ohledu na reliéf krajiny - výsledkem je místy krajina téměř bez vegetačních prvků a půda převážně bez humusu díky smytí orničního horizontu. Podobně fatální vliv mělo zemědělství na nivní louky, které byly přeměněny z velké části na ornou půdu. Relativně lepší je situace v úpatí Ždánického lesa, kde zůstala drobná držba částečně zachována a dochovaly se extenzivní sady, vinohrady a lada.

Obrovský krajinářský význam má především komplex lesů, a to i z celorepublikového hlediska. Vysoký podíl původních dřevin z něho činí území s vysokou ekologickou stabilitou, což se odrazilo v jeho zařazení do nadregionálního systému ekologické stability jako systém biocenter. Významné jsou i druhově bohaté louky a ostrůvky stepní vegetace s bohatou a často chráněnou flórou a faunou.

Lesy
Nejrozšířenějším lesním typem jsou typické dubové bučiny s poměrně chudým bylinným patrem s výskytem ostřice chlupaté, hvězdnatce čemeřicového, pryšce mandloňovitého, svízele Shultesova aj. Velkou plochu zaujímají dubohabrové háje s podrostem lipnice hajní, mařinky vonné, vikve lesní, sasanky hajní, prvosenky jarní, vzácněji se vyskytuje lilie zlatohlávek, lýkovec jedovatý, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý a okrotice červená a bílá. Ve vlhčích místech zejména v okolí potoků se tvoří lesní porost jasanové olšiny s vlhkomilnějšími a stínomilnějšími rostlinami např. samorostlíkem klasnatým, čarovníkem pařížským a bradáčkem vejčitým. Na výslunných a výhřevných polohách se setkáme s teplomilnějšími doubravami. Zde roste např. čistec přímý, sasankovka lesní, vikev křovištní, kamejka modronachová a tolita lékařská. Na lesy je vázán velký počet ubývajících ptačích druhů: ostříž lesní, sýc rousný, holub doupňák, lelek lesní aj.

Postagrární lada, lesní okraje, křoviny
Tyto lokality se vyskytují pouze ve fragmentech buď na extrémních stanovištích mezi intenzivně obdělávanou půdou nebo navazují na lesní porosty. Roste zde převážně subxerotermní vegetace např. hvězdnice chlumní, vstavač vojenský a nachový, len žlutý, prostřelenec křížatý, černohlávek velkokvětý, pelyněk ladní a řada dalších. Nejzachovalejší lokality požívají zvláštní ochrany jako přírodní rezervace nebo přírodní památky.

Zajímavá je i jejich fauna, zejména teplomilná entomofauna: saranče vrzavé a modrokřídlé, kobylka obecná, cikáda viničná, kudlanka nábožná, majka obecná, lišaj smrtihlav, otakárek fenyklový aj.

Nivní louky
Vegetace přirozených polokulturních luk se vyskytuje již jen ojediněle kolem vodotečí, většinou padly za oběť zemědělské výrobě nebo je pohlcuje sukcese.

Důvodem pro zřízení přírodního parku Ždánický les bylo zachování krajinářských kvalit komplexu lesů a přiléhajících nelesních biotopů. V lesích se nacházejí efektní výhledy na majestátní porosty mohutných bučin, setkáme se s četnými udržovanými studánkami, malebnými údolími potůčků a osamělými pomníčky.

Základní ÚDAJE Mouřínov / status: obec / kraj: Jihomoravský / okres: Vyškov / výměra: 11,54 km2
počet obyvatel (28.8. 2006): 451 / nadmořská výška: 290 m / PSČ: 685 01

Rychlý kontakt adresa: Mouřínov 190 / PSČ: 685 01 / tel.: +420 (+420) 517 380 733